Tak pět tisíc cibulek na jednu zahradu. Zdá se vám to moc? Ale není. Tulipány, narcisy, krokusy nebo třeba modřence – všechny cibuloviny kvetou jen kratičkou chvíli. Dva týdny a šmytec. Proto se sázejí v takovém množství – aby při odkvětu jedněch, už už rozkvétaly další. Aby se vám zahrada vybarvila od brzkého jara a na cibuloviny pak zvolna navázaly trvalky, kterým to vždycky trvá trochu déle.
Je to zkrátka tak, že se stovkou cibulí žádné velké kouzlo na zahradě neuděláte. Často jsou to takové droboučké kvítky, co vyniknou jen ve větším množství. Jednoho krokusu, toho si nikdo nevšimne.
A jaro bez cibulovin? To znamená smutně nebarevnou zahradu až do května, kdy se konečně proberou ony trvalky. Cibuloviny ale vyraší a zahradu vybarví právě ve chvíli, kdy to po zimním splínu nejvíc potřebujete.
Takže – jak s těmi cibulkami tulipánů, narcisů nebo drobných fialkových ladoněk nakládat?
Proč tak krátce?
Proč vykvetou a za krátkou chvíli zase zmizí? Protože většina cibulovin pochází z míst, kde není klima pro rostliny dvakrát vlídné.
Třeba takové tulipány. Ty na české zahrady doputovaly z jižních svahů Pamíru. Hyacinty pochází z jihozápadní Asie – z Turecka, Libanonu, Sýrie. Narcisy jsou zase ze Španělska a Portugalska. A některé mečíky mají původ v jižní Africe a na Madagaskaru.
Proto cibuloviny moc neplýtvají energií na květy – a raději si ji skladují v podzemních cibulkách. Jednoduše, aby přežily.
Cibuloviny po odkvětu znovu sbírají energii a ukládají ji do cibule. V tu chvíli taky tvoří další cibulky a množí se. Pokud je tedy necháte celý rok v záhonu, mnohé (šlechtěné tulipány ne) se o sebe postarají samy. Potíže spíše nastanou, když je z půdy vyndáte předčasně – před zežloutnutím. Nebo pokud ostříháte ještě zelené listy. To cibulku vysiluje.
Cibuloviny v záhonech
Jarní cibuloviny se vysazují už na podzim – od konce září až do doby, dokud není půda zmrzlá. Tak snadné to je. Cibulky už se pak o sebe – schované v půdě – postarají.
Nízké teploty jsou vlastně pro jejich klidovou fází nezbytné. Cibulky musí navíc ještě před zimou zakořenit – aby se s oteplením a prvními jarními deštíky rovnou mohly začít drát na světlo.
A i po odkvětu zůstane zahrada živá. Svěží listy cibulovin budou dělat parádu právě akorát do chvíle, kdy se naplno rozkvetou okolní trvalky.
Vhodně zvolené druhy cibulovin pak můžou zůstat na jednom a tom samém místě třeba navěky. Budou se rozrůstat a obnovovat – a vy na rostliny nemusíte sáhnout. Známe narcisy, které kvetou na stejném místě už desítky let. A mají se dobře.
Když na jaře vyrazíte do hobby marketu, budou se na vás usmívat přirychlené tulipány, narcisy, hyacinty a krokusy. Pokud nestihnete podzimní výsadbu, je to vaše záchrana. I když takové rostliny mají často kratší životnost a nejsou tak odolné.
Kde se cibulovinám daří
Lehká písčitá, dobře propustná půda – to je ideál. Ale ne každý takovou půdu na zahradě má, že? Naštěstí si většina cibulovin poradí i v těžkých jílovitých půdách. Jen je tam potřeba sázet cibulky do menší hloubky a půdu v jamce ještě trochu „vylehčit“ jemným štěrkem – aby cibulka nebyla v podmáčeném prostředí.
A kam s cibulovinami v rámci celé zahrady?
Na slunná místa můžete vysadit snad jakýkoliv druh – tulipány, krokusy, hyacinty…
Na vlhká a lehce zastíněná místa už se ale hodí jen některé – například ladoníky, bledule, medvědí česnek nebo hyacintovec. Ve stínu pod stromy nebo na severní straně domu se zase bude dařit narcisům, sněženkám nebo ladoňkám.
A tam, kde vládne výjimečné sucho (třeba i na střešní zahradě), můžete vysadit například šafrány nebo modřence.
Když nakombinujete do záhonu cibuloviny s různou dobou kvetení, bude zahrada hrát jejich barvami třeba i dva měsíce. Proto pár set cibulek na zahradě moc parády neudělá. Čím víc, tím déle budete nad jejich květy žasnout.
Vrstvení cibulovin
Cibuloviny můžete sázet do záhonů – ale taky do květináčů a truhlíků. Aby ale vykvétaly postupně a vaše barevné jaro se protáhlo na celé měsíce, je potřeba sázet je metodou sendviče.
Zkrátka a dobře – rostliny s různou dobou květu vysadíte najednou, ale do třech různých vrstev. A díky tomu vám pořád něco pokvete.
- Do nejhlubší vrstvy zasadíte největší cibuloviny – tulipány a okrasné česneky.
- Nad ně přijdou středně kvetoucí cibuloviny – narcisy a hyacinty.
- A jako poslední schováte do půdy ty nejmenší a nejdříve kvetoucí – krokusy a modřence.
A jak přesně tu hloubku určit? Praxe prověřená celými generacemi říká: sázejte cibulky 2-3x hlouběji, než je jejich velikost. A při nejhorším se podívejte na etiketu.
Tímto máte od března do května o parádu postaráno.
Když úplně přesně nedodržíte výsadbová doporučení, nemusí to zas tak vadit. Cibulky jsou docela „chytré“. Umí si samy najít správnou hloubku a taky se narovnat, pokud je nevložíte do půdy zrovna tak, jak by se mělo – špičkou nahoru.
Potom, co odkvetou
Cibuloviny rostou vlastně pořád – i když už nadzemní část rostliny uschne. Jejich budoucí život tak závisí hlavně na tom, kolik energie cibulka pod zemí nastřádá.
Po odkvětu je proto správné nechat rostliny přirozeně se zatáhnout. Můžete odstranit odkvetlé květy – ať se rostlina nevysiluje tvorbou semen. Listy se ale neodstraňují, dokud úplně nezvadnou. V té době se totiž živiny přesouvají zpátky do cibule.
U trvalejších druhů – jako jsou narcisy nebo modřence – pak cibulky můžou po celé roky zůstávat v půdě. Podobně jsou na tom tzv. botanické tulipány a klasické červené a žluté tulipány ze zahrádek našich babiček (odrůdy Oxford a Apeldoorn). Jsou vytrvalé a kvetou po mnoho let i bez vyjímání cibulek z půdy. Šlechtěné tulipány nebo okrasné česneky je už ale lepší po několika letech vytáhnout a přesadit – aby se nevyčerpaly.
K cibulovinám je dobré přisazovat ještě další rostliny – aby se vzájemně doplňovaly. Třeba trvalky. Jejich svěže zelené listy skryjí vadnoucí a žloutnoucí listy cibulovin. A zatímco cibuloviny se budou zatahovat, trvalky začnou rozkvétat. Zahrada tak bude barevná od brzkého jara do pozdního léta.
Už to není překvapení
Naši klienti často nedůvěřivě koukají, když jim do zahrady navrhneme stovky cibulí. Ale vy teď už víte proč. Cibuloviny kvetou jen chviličku. Ve větším množství se ale postupně v květu střídají a ten pohled – ten pak zkrátka stojí za to.
Navrhujeme zahrady, které kvetou, šumí a voní. Místa, kde chutná podvečerní sklenka vína i každá chvíle strávená tam venku.