Jsou to takové chytáky. Špeky, řekl by někdo. Člověk se snadno nechá nachytat. Samozřejmě – nemůžete přece rozumět všemu. Ale je škoda přidělávat si tím starosti a práci. Nebo kvůli tomu ještě vyhazovat z okna do zahrady další peníze. Ukážeme vám, na co myslet – při plánování, výběru rostlin i výsadbě.
Předně musíte vědět tohle – zahrada nemá žádný finální stav. Zahrada se neustále vyvíjí. Roste. Půda se pohybuje, za určitých podmínek i mění své složení. Objevují se plevele, škůdci. Prostě pořád něco.
Někdy je dobré přírodu usměrnit, někdy jí naopak vyjít vstříc – a nesnažit se na ni vyzrát. Nejde to. Alespoň ne dlouhodobě.
Plánování a příprava
Vyhlídka na zastřešení
V katalogu to vypadá krásně: bazén přímo u domu. Se sklenicí malbecu a vzrušující vůní slív, tabáku a fialek na patře stojíte za prosklenou stěnou obýváku a shlížíte na osvětlenou hladinu. Ach!
Realita je ale taková, že bazén mívá taky zastřešení. Nižší či vyšší, obyčejné nebo designové, ale bude tam. A s celoročním výhledem na „kus plastu“ i ta jemná chuť malbecu malinko zhořkne. Pokud ale přece jen chcete bazén nanejvýš pár kroků z obýváku, zvažte alespoň vizuální oddělení trvalkovým záhonem. Barevný výhled do přírody bude možná chutnat lépe.
Až pořádně zaprší
Jak to po takovém dešti bude u vás na zahradě vypadat? Přibude vám rybníček? Trávník začne plavat? A nemá náhodou váš pozemek špatně vyspádované podloží? Pak se totiž voda nevsakuje ani neodtéká.
Terénní úpravy jsou základ. A mají svá pravidla:
- Správně je načasujte. Vláha musí být tak akorát – ani sucho, ani příliš mokro.
- Stáhněte ornici (5-40 cm). To je vzácná věc, která vzniká stovky ne-li tisíce let. Takže si ji nenechte odvézt – a uložte ji bokem.
- Vyspádujte podloží. Rozrušte ho, aby voda zasakovala. Případně vodu odveďte drenážemi.
- Ornici vráťte zpátky. Odplevelenou a převrstvenou, aby se trávník krásně zazelenal.
Všude samá cestička
Člověk už to tak zkrátka má – hledá nejkratší cestu k cíli. Pokud se tedy v zahradě časem objeví vyšlapané cestičky napříč záhony, stala se při plánování chyba.
Chodníčky je potřeba hned na začátku dobře promyslet: která místa mají propojit a kudy povedou – jestli přímo rovně nebo v zákrutách. Ze zkušenosti ale víme, že nejkratší vzdálenost většinou zvítězí – a nemá smysl to přehnanou kreativitou komplikovat.
Výběr rostlin
Všechny barvy a nic z toho
Když to v zahradním centru hraje všemi barvami – různé květy, různé barvy listů –, člověk je v pokušení přinést si do zahrady od každé barvičky alespoň kousek. Jenže v realitě zahrady se z toho stane jen neutěšená změť – a nakonec žádná z těch úžasných barev nevynikne.
Většině rostlin to sluší ve skupině. Méně znamená více. Rozumíme si?
Zahrada, která téměř nekvete
Stávají se takové případy. Začátkem léta se necháte oslnit záplavou květů v zahradním centru – a osadíte celou zahradu těmito, právě kvetoucími rostlinami. Nádhera! Dokud neodkvetou. A na další barevné kvítí si zase rok počkáte.
Chcete-li mít zahradu rozkvetlou po většinu roku – od jara do podzimu –, vybírejte rostliny tak, aby se v květu střídaly v průběhu každého ročního období.
Zmrzlo, zvadlo, odešlo
Ne každá rostlina se na vaši zahradu hodí. Jde o složení půdy, množství světla nebo taky vlhkost. Pokud nechcete co chvíli vykopávat zvadlé a zmrzlé rostliny, podívejte se třeba, co roste na louce za plotem. Čemu se daří v okolí, tomu bude hej taky ve vaší zahradě. Experimenty přináší jen více práce – často navíc té sisyfovské.
Strom, co přerostl přes hlavu
Viděli jsme už statnou jedli přeťatou v polovině, protože se rozrostla až moc. Nebo buk seřezaný na pahýl – kvůli elektrickému vedení. Tak velké rány po odstraněných větvích už ale strom nezacelí – a objeví se živná půda pro všelijaké choroby. Odstranění velké části koruny omezí navíc i průběh fotosyntézy – kořeny pak nebudou dostatečně vyživené, začnou chřadnout, odumírat – a už schází jen krok k samovolnému vyvrácení.
Strom je zkrátka velikán. Možná ne na začátku, ale jednou bude zcela jistě. Dominanta zahrady. Vyberte ho proto pečlivě. Podle podmínek na vaší zahradě a hlavně – podle finální velikosti stromu.
Výsadba
Utlačované keře
Na začátku zasadíte několik keříků. Vypadá to ale prázdně – a tak mezi ně ještě pár dalších přidáte. Časem ale keře zmohutní – a začnou vrůstat do sebe. Budou mezi sebou bojovat o světlo i živiny a nakonec se nebude dařit žádnému z nich.
Takže nějaké keře vykácíte. Uděláte probírku. Pohled na pozůstalé ale nebude dvakrát krásný. Zbylé keře zůstanou vytažené do výšky a uvnitř budou suché, protože jim v tom houfu tak dlouho scházelo světlo.
Před výsadbou si tak raději zjistěte šířku dospělých keřů. A pokud se vám prostor okolo nich zpočátku bude zdát prázdný, podsaďte keře nízkými trvalkami. Ty časem rostoucímu keři samy ustoupí. Jedinou výjimkou jsou živé ploty – tam se vzhled jednolité „stěny“ očekává.
Na každém kousku něco
Támhle keřík, jinde zase drobný jehličnan – jak to zrovna přichází pod ruku. Táto, podej rýč a šup s tím přímo do trávníku. Nakonec – je to věc gusta. Našim klientům ale vysvětlujeme, proč je rozumné sdružovat rostliny do ucelených skupin. Zahrada díky tomu nebude vizuálně roztříštěná a taky – trávník se bude snáz udržovat.
Tohle si nesedlo
Mulčování kamennou vápencovou drtí vypadá dobře. Moc dobře. Ale domysleli jste, že vápenec změní chemické vlastnosti půdy? Promění ji v zásaditou a vřesovištní rostliny si v takové půdě ani neškrtnou. Potřebují totiž půdu kyselou.
A nebo takhle – pod vrstvou vlhké kůry se bude dařit kdečemu, jenom ne suchomilným druhům. Rostlinám zkrátka musíte připravit prostředí, jaké jim vyhovuje.
Souboj s plevelem
Černé cáry mezi kůrou
Mulčovací textilie (nebo dokonce fólie) je tak trochu mýtus. Nevěříte? Máme k tomu spoustu historek. Většina ale končí stejně – z mulče trčí nevzhledné cáry textilu, plevel vesele bují a dalším rostlinám se v půdě dvakrát nedaří. Jak se to stane?
- Pod mulčovací textilií zmizí život. Nežijí pod ní žížaly, které půdu provzdušňují a obohacují o organickou složku (spadané listí stahují hlouběji do půdy). Tak se půda mění v mrtvou mazlavou hmotu.
- Plevel si stejně cestu najde. Takový pýr má sílu – a mulčovací fólii zvládne prorazit. A všelijaké další plevele zase bez potíží vyklíčí i ve vrstvě mulče nad textilií.
- Textilie se časem rozpadne. Sluníčko, vítr, vlhkost – ve venkovním prostředí nic nevydrží věčně. A vy budete nakonec zahrnovat a zastřihovat trčící cáry textilie, která stejně neplní svou funkci.
Hotovo! A za týden znovu
Některé druhy plevele umí být opravdu agresivní. A možná vás potkala ta smůla, že se rozhodly usurpovat právě váš pozemek. Co s tím? Na hotové zahradě pomůže jen chemie – v pravidelných dávkách.
Že nechcete o chemii slyšet? Rozumíme – taky ji nemáme dvakrát v oblibě. V tom případě ale začněte s hubením minimálně půl roku před realizací zahrady – teď se bude hodit ta fólie, kterou půdu na pořádně dlouhou dobu překryjete.
Máte dobře nakročeno
Tak vidíte. Nakonec je to vždycky příroda, která nastavuje pravidla. Naslouchejte, studujte, vnímejte. Nebo se poraďte s námi. My už za ty roky máme naposloucháno docela dost.